Kdyby nebylo kdyby ...
Každý den se na mě z rádia, z novin a z článků na internetu valí zpráva o jedinečné výhře 400 000 000 Kč nějakého šťastlive z Chrudimi ve Sportce. Každý den mě to pak při cestě autem z práce nebo do práce nutí k zamyšlení a zasnění se, co bych asi tak dělala, kdybych takovou sumu vyhrála. Nebo menší sumu.
A tak jsem včera po práci přijela na návštěvu k mé rodině a zjistila, že v tom nejsem sama, že zrovna tak uvažuje i má sestra a jistě i dalších xy lidí. Tak jsme seděly v kuchyni, mamka kolem poletovala a já se sestrou si sdělovaly své plány do budoucna "Co udělám, když vyhraju větší sumu". Realitvně jsme se i shodly na tom, co s penězi :-)
1) Postavit dům
2) Podělit nejbližší rodinu (postavit nebo zrekonstruovat domy..)
a pak bylo místo pro - investovat nejlépe do nemovitostí a zajistit si příjem na stáří a pro strýčka příhodu, a pro - věnovat peníze na dobročinné účely. V tomto ohledu jsme se v názorech se sestrou mírně lišily, protože zatímco ona je větší spekulativec a investovala by asi převážnou sumu, já se dušovala, že bych investovala jen do nějaké přijatelné částky, aby vznikla měsíční renta a nejvíc by mě na výhře právě bavilo to rozdávání různým útulkům a jiným institucím a osobám, které se dobrovolně bez vidiny zisku vrhají do pomoci ostatním (hlavně zvířatům).
Následně jsme se dostaly samozřejmě i k zamyšlení, jestli by šlo sdělit (a komu), že jsem vyhrál a jaká suma by byla přijatelná a přiznatelná. Kolik asi tak rychlokamarádů bychom v tu ránu našli a kolik příživníků by nám znepříjemňovalo život s tím "tak jemu si dal(a) a mě ne?! Pro cizí rozdáváš - nějakej cizí čokl je ti přednější než rodina?!" ... A následně i k zamyšlení, jestli bychom takovou výhru vůbec unesly - myšleno psychicky. Obě jsme přesvědčené, že ano, ovšem příběhy výherců hovoří o tom, že takto si to myslel každý a že to nakonec nedopadlo.
Prý je ideální výhra do 2 mil. Kč. Takže mi moje drahá sestra oznámila, že by chtěla vyhrát jen tak 2 milionky, postavit dům a hotovo. Což mě lehce naštvalo, protože já myslím nesobecky na celou rodinu a i na ní a ona by se v pohodě spokojila jen s výhrou sama pro sebe, sestru neznaje! Takže jsem jí oznámila, že je sobec, máti se nám smála, že jsme prdlé obě a o čem to vůbec přemýšlíme a sestra si posteskla, že ještě ani nevyhrála a už dostala přitom za to vynadáno :-D
A tak jsme u základního kámenu úrazu - škoda nad tím přemýšlet, neb důležitější pro tento moment by bylo vyhrát - a pro výhru by bylo vhodné sázet! :-D A na sázení si peněz příliš vážíme, vezmu-li v potaz, že na výhru 400 mil. Kč lidé prosázeli více jak 7,5 miliardy korun (!), je to spíš škoda peněz. Přesto jsem však sestře oznámila, že si toto její rozhodnutí zapamatuju a kdyby náhodou, dostane to vypapkat!:-D